Nepřijde mi to jako vzdor. Přijde mi to jako dost silný kafe. To, že si vůbec dovolí udělat neprovozní nepořádek (a podle toho co píšeš, ho dělá zcela plánovitě a schválně) a ve finále odmítne pomoct uklidit, mi přijde na tříleté dítě jako moc. Tohle není případ pro psychologa, ale pro rodiče, aby nastolili pevné mantinely.
Mám 2 kluky (5 a 10) let, nejsou to žádná zlatíčka, ale tohle by si nedovolili. Fakt je, že automaticky neuklízejí a provozní nepořádek je v pokojíčku skoro pořád. Musí se připomínat, ev. udělat bojové rozdělení a hodně zvýšit hlas. Když nepomůže ani tohle, vtrhnu do pokoje a věci, které nejsou uklizené naházím doprostřed pokoje na jednu hromadu. To už vědí, že je zle a ten úklid jim pak jde od ruky přímo neuvěřitelně.