Reni, opožděné určitě nejsou. Můj starší syn byl naopak ve všem popředu. Nakonec se zjistilo, že je tak plačtivý, protože je hyperaktivní. Podle psycholožky nevěděl, co s tou energií, když se nedokázal ještě hýbat, tak vlastně se u mě v náručí vždycky tak nějak zklidnil, asi jsem mu dodávala nějaký vnitřní klid, já tomuhle moc nerozumím. Pak se naučil v šesti měsícch stát, v osmi nám obcházel kolem nábytku, v devíti chodil sám. Je nadprůměrně inteligentní (dle psych. testů), takže opožděný v naprosto ničem rozhodně není a nebyl.