Já mám spíš občas pocit, že si ty aktivity vymýšlíme pro sebe, abychom se nenudily my, maminky
Moje roční batole je totiž spokojené ve svém stereotypu. To znamená dokolečka toto: jezdit po bytě na odrážedle, rozebírat kostky duplo, který mu složím, pořád dokola prohlížet leporela se zvířátky a říkat si a ukazovat co kde je, jak který zvíře dělá. Pustit si muziku a tančit s ním po bytě v náručí. Ležet na podlaze a nechat se od něj přelézat, zvedat ho nad hlavu, lechtat, dělat berany duc a paci paci. Mlátit kostkama o sebe, mlátit lopatkou do převráceného kyblíku, vyndavat postupně hračky z boxu a poté, co je tam dám to dělat znova a znova. Nosit se po bytě na ruce a ukazovat na obrázky, hodiny, z okna ven....
Tisíc blbinek, které dospělému bezdětnému člověku přijdou jako nic, ale pro dítě jsou to ty nejlepší aktivity na světě, když u nich má svoje lidi