Magráto, já s tím plně souhlasím..
Mám občas dny, kdy totálně vybočím z toho jejího stereotypu, jedeme někam , kde jsou děti,kde je zábava, zdržíme se, ona nadšená,jenže pak je doma vidět,jak je šťastná,že má zase to svoje, většinou je z toho vybočení spíš podrážděná..
Nejvíc jsem toho vymejšlela s nejstarším,denně jsme někde byli a s odstupem času to hodnotím jako chybu, ještě jsem tím podpořila jeho hyperaktivitu, měl nezralej nervovej systém a já místo abych mu pomáhala "dozrát" jsem dělala opak...Ale je fakt,že jsem prostě doma, v pidibytečku měla pocit,že se zblázním)
Po zkušenostech už nevyhledávám ani mateřský centra ani plavání,cvičení,zpívání, prostě nic, neříkám,že bych tím pěkně nezabila čas, ale ty děti to často spíš rozdráždí, zvlášť když je to na čas, honem honem,oblíkat,přebalovat nebo to nestihnem..