No, já mám pocit že se z toho stereotypu zblázním každej druhej den
Ale. Je to moje 2. dítě, dceři už je 10, takže vždycky, když už mě to k smrti nudí, si vzpomenu, jak mi těch 10 let strašně rychle uteklo. Jak se teď vídáme už jen navečer, protože po škole má svoje zájmy a kamarády a pomazlení s maminkou fakt stačí 5 minut večer. A pak si taky vzpomenu na ten kolotoč, až půjde malý do školky. Na sice méně stereotypní, ale o to víc vyčerpávající kolečko školka-práce-školka-domů. A jsem ráda, že můžu v klidu sedět doma. Nicméně, mám to jednodušší, že kamarádka má stejně starého chlapečka, takže se sejdeme u nich nebo u nás, my kecáme, a mezotím od sebe odtrháváme naše syny, kteří se tahají o hračky nebo se z lásky tahají za vlasy, kousají se apod.
S dcerou jsem taky vyhledávala různé aktivity, ale to je prostě asi kouzlo druhých a dalších dětí. Že už člověk spoustu věcí bere jinak.