Přidat odpověď
Já jsem měla mononukleózu v sedmnácti letech. Teda měla jsem jí poměrně těžkou, přecházela jsem jí třičtvrtě roku, protože jí mojí doktorka nepoznala a opakovaně mě léčila na angínu. Do nemocnice jsem se dostala ve stavu, kdy zvažovali, jestli mi mají předepsat přísnou dietu nebo rovnou kapačky. Nakonec jsem skončila na dietě s tím, že určitě budu rozumná. Zpočátku jsem mohla jen suchary, rýži apod. Když jsem po několika dnech dostala vařenou mrkev s hráškem, tak jsem se osypala. Každé uspěchání návratu k běžné stravě se hned projevilo a pokorně jsem se vracela k přísné dietě. Nesměla jsem tuky, koření, červené ovoce, čokoládu, zrníčka v kiwi, citrusy apod. Doma jsem byla čtvrt roku (celé léto), následující školní rok jsem měla zakázaný tělocvik a měla jsem dvoje učebnice.
S omezením pohybu to bylo tak, že mě to samo nutilo se brzdit. Když jsem vyběhla na schodiště v obvyklém tempu, tak se mi podlomily nohy a spadla jsem ze schodů. Byla jsem tenkrát samá modřina, několikrát denně jsem nezvládla nějaký prudší pohyb. Divila jsem se, proč mám zakázané plavání. Dva měsíce po pobytu v nemocnici jsem šla na koupališti do vody a rychle jsem pochopila, udělala jsem 6 temp a pak jsem najednou nemohla, kdyby tam byla hloubka, měla bych dost problém.
Po té nemoci jsem začala na spoustu věcí reagovat alergicky, měla jsem sníženou imunitu, často jsem onemocněla. Úplně mi potíže vymizely asi po 10 letech. Takže fakt záleží na stavu, pokud se to odhalí a léčí včas, tak ta dieta a další opatření určitě nemusí být tak přísné.
Předchozí