No právě. Já akutně trpím nedostatkem soukromí (manžel je dýl v práci, zatím mu to tak moc nepřijde). Kluci mají "pokojíček" (10m2, spaní na patře), máme kuchyň se stolem na jídlo, tam je i TV (jako předškoláci u toho spolu se mnou dělali snad vše - malovali, četli jsme tam, skládali puzzle, lego,... A pak máme skoro 25 m2 obývákoložnici, kde je i PC, televize, DVD a další. Takže pokud nedělají do školy nebo si nečtou, příp. nějqaké hry a skládání, tak jsou téměř stále nalezlí tam. Jiná místnost není k dispozici, chceme to řešit jiným bydlením, ale to je ještě v řádu let daleko. No a jak jdou do puberty (13 let), tak jich je nějak všude plno a zatím platné domluvy přestávají platit (nejvíce lituji večerky ve 20 hod, teď tu straší i do deseti). Výhoda věku je, že dost zvládnou různé domácí práce (odpadky, jednodušší nákupy, úklid v jejich pokoji). Ale ten nedostatek soukromí mě celkem ničí......