Moc děkuju všem za reakce - až jsem z toho "na měkko"
Řešit věc s matkou je neúčelné - dle jejího vyjádření "je Moňulka hodné děvčátko, které má citlivé srdíčko a dušičku". Nevím, do jaké míry je to pokus obelhat mě a nakolik je tak v pasti svých představ, že tomu sama věří...
Ptali jste se na rodinu - matka učitelka, nyní překladatelka a tlumočnice, otec lékař. Starší o 12 let starší sestra. Rodiče rozvedeni cca od 2 let věku Moňulky. Otec má novou rodinu a malé dítě. S dcerou se vídá 2x měsíčně o víkendech.
Moňulka má neustálý dozor a servis všech členů rodiny, případně placených chův (v takřka 10 letech není schopná ráno dojít sama do školy vzdálené cca 10 min., není schopná dojít na kroužek atd....) Tato situace značně komplikuje manévrovací prostor k "domluvě" z naší strany přímo s ní...
Matka dle našeho názoru na dceři až nezdravě lpí a snad přes ni má potřebu demonstrovat, že přestože ji opustil manžel, dítě netrpí a JE NEJLEPŠÍ.
Každý den jí posílá do školy SMS, kde ji ujišťuje, že je NEJ..., chodí pouze do kroužků, kde vyniká, pokud ji někdo nechválí nebo si dokonce dovolí něco vytknout, aktivitu opustí...
Jednou jsem byla přítomná (cca 2 třída) ukázkové hodině tanečního kroužku, kam obě chodily. Matka nebyla. Moňulka mě poté oslovila:
- Zavoláte mamince a řeknete jí, že jsem byla nejlepší? (spíš formulováno jako příkaz než zdvořilá prosba)
- Ne.
- Jak ne?
- Protože jsi nebyla nejlepší, byly jste všechny stejně dobré.
- To ale není pravda, nejlepší jsem já, ve všem!!!!!