Myslím si, že dnes to nutně standardem není. Ono ale hlavně záleží na lidech. Já jsem měla vždy pokoj společný se svým o 5 let mladším bratrem, ale nepředstavovalo to pro nás větší problém, protože pokoj byl veliký a my jsme s bratrem hodně bezkonfliktní typy a moc dobře si rozumíme. Vždy jsem si říkala, že mít vlastní pokoj by bylo fajn, ale zase mi nijak extra nevadilo ho nemít. Když jsem se ale chystala stěhovat ke svému příteli, tak se bratr těšil, že bude mít pokoj pro sebe, a neustále se mě vyptával, kdy "už konečně vysmahnu", ale bylo to z 95% myšleno v žertu, spíš se tím snažil i trochu zakrýt i smutek z toho, že se odstěhuju.
Osobně si myslím, že pokud jsou na to podmínky, tak je ideální, když mají děti pokoj dohromady, dokud jsou malé, ale když povyrostou, tak dostanou svůj vlastní pokoj. Ale chápu, že ne vždycky to tak jde udělat. Rádi bychom to takhle udělali s našimi dětmi, pokud na to budou podmínky.