magdanester promiň, ale holky se ti tu celou dobu snaží jenom pomoct. možná by bylo lepší se hned tak nerozčilovat. zatím s něma jenom souhlasím. bohužel jsem na tom byla podobně jak ty, taky jsem ze zlínskýho kraje, matka byla alkoholička. v okolí ji taky každý znal jako slušnou ženskou. jenže.. pokud nespadne na samý dno a doslova si nenabije hubu (vím, že to zní hnusně), tak se sebou nic neudělá. nedokáže si přiznat, že má problém. nedokáže si přiznat, že by ho měla řešit. mamina se to snažila řešit přes psychiatričku u nás ve městě, ale ambulantní léčbu nezvládala. takže jsme jednoho dne se segrou naklusaly s ní k mudře (té psychiatričce) a vyloženě na ni zatlačily, že jestli se nepůjde léčit, přijde o byt (v tu dobu ji už vyhodili z práce, páč nadýchala), vnoučata nebude vídat (v tu dobu jsem byla těhotná) a skončí na ulici. moc se jí do toho nechtělo, ale nakonec souhlasila a ještě ten den odjela do Km. na léčebnu nemůžu říct ani půl slova, je to tam výborný a i jí se tam nakonec "zalíbilo" tak, že nechtěla domů )) ono je blbý, že si hodně alkoholiků ještě pořád představuje, že budo v léčebně přikurtovaní k posteli a budou do nich valit kde co a jim bude zle. tak už to dávno není. bohužel pokud ona nebude chtít, tak ji tam nikdo nedostane (nejenom do Km, ale kamkoliv jinam), všechno je o její vůli, o jejím postoji k životu. do léčebny byste ji dostali teprve při její nesvéprávnosti.
jinak radím taky do azyláku a babičku navštěvovat. řešení se vždycky najde, jenom se musí chtít. i když je to hodně složitý a občas i bolestivý. držím palec, aby se mamina vzpamatovala. a co kdybys jí navrhla nějakou tu "psycho" pomoc?