Já jsem rodila před 4 rokama v porodnici v Zábřehu. Byl to horor! Večer mi začali vyvolávat porod, takže jsem celou noc skučela bolestí, jak jsem zjistila později, ještě to nebyly porodní, ale prostě ukrutná bolest zad. Ráno (po 10 hodinách) mě vyšetřili a řekli že jsem stejně zavřená jako den předtím. Myslela jsem že se zblázním, vypadalo to na hodně dlouho. Taky že jo, porod trval dalších 12 hodin, poslední 2-3 hodiny jsem si vždy vylezla nahoru na postel a doktor poručil ať zkusím tlačit, přitom měl ruku až po loket ve mě a odtlačoval branku. Je to neuvěřitelně bolestivé, mnohem víc než stahy. Když jsem se snažila namítnout, že to bolí, tak se divil CO JSEM ČEKALA! Pak teda řekl až slezu, že přijde za půl hodiny. Tak to šlo nevím kolikrát, protože jsem vyčerpáním spala, opravdu poslední hodinu a půl jsem spala, vzbudila jsem se vždy jen na stah a to jsem spala vsedě na balonu, kdyby tam nebyl manžel a nedržel mě a nebudil, tak nevím... Nakonec doktor usoudil, že je čas, sice jsem byla jen na 7 centimetrů, ale prý to stačilo (???)pak mi prudce skočil na břicho a skoro bez mého přispění se narodil Honzíček, 3300g, 50 cm. Ani mi ho neukázali, byl celý zelený a kolem krku a dvakrát kolem paže měl omotanou pupeční šňůru. Odnesli ho pryč a šmitec! Pak přišlo šití, to snad bylo ještě horší! Ten doktor (raději nebudu jmenovat) mě šil jako řezník! Ty stehy utahoval způsobem, že jsem myslela že mi vyrve maso.
Když jsem se sháněla po Honzíkovi, divili se že mi ho snad donesou na kojení... Až po 15 (!!!!!!!) hodinách mi donesli na kojení holčičku (!) a na mé konstatování, že jsem porodila chlapečka a že ta holčička ke mě nepatří, sestra jen prohodila - tak to bude odvedle... Když jsem ji zastavila otázkou kde je teda můj syn, chvíli přemýšlela a pak řekla - Jo, toho v noci převezli na JIP. A šla pryč! Po půl hodině přišla dětská doktorka z JIP (moc moc hodná) a snažila se mi všechno vysvětlit, ale moc jsem to nebyla schopná pochopit. Po chvíli přišla zase ta "hodná" sestra a položila vedle mě skleničku se slovy - odstříkavejte!
Po dvou dnech na otázku - jak se dnes cítíte? jsem byla propuštěna domů. Bez dítěte. Není nic horšího. Spala jsem v obýváku, protože v ložnici nad postýlkou jsem jenom brečela. Za tři dny mě k Honzíčkovi přijali a vše jsme dohnali. Nakonec to bylo jen přidušení z té pupeční šňůry a za tři dny nás pustili domů. Je zdravý a neuvěřitelný mudrlant!!!
Letos v únoru jsem znovu rodila. Jsem asi masochista, ale rodila jsem v Porubě. Ten rozdíl!!! Nevěřila jsem jak může být porod krásný!!! Bolesti přišli v noci, ani moc nebolely, myslela jsem že to jsou poslíčci. Manžel mě ale přemluvil a jeli jsme do porodnice. Připadala jsem si jak blázen - bolesti prostě zmizely! Ale pan doktor mi řekl, že jsem otevřená na 6 cm. Byla to ta nejkrásnější zpráva! Velmi brzy potom jsem porodila (na dvě zatlačení) krásného a zdravého kluka Viktorka, 3250g, 49 cm. Porodní asistenky a doktoři byli úplně skvělí, usměvaví, milí. S Viktorkem a tatínkem jsme zůstali na pokoji dvě hodiny, asi třikrát jsem Kikinka nakojila a vše bylo prostě nádherné. Na šestinedělí taky tak. Sestry jsou strašně milé a hodné a obětavé. Ty staré semetriky už asi vyhodili, protože jsem je tam nikde neviděla a pamatuju si je dobře! Teď už má Kikinek 7 měsíců, pořád ho kojím, je to malý urvišek, běhá po čtyřech po celém bytě a zlobí Honzíka. Jsem ráda že mám obě děti zdravé. Myslím si že nejvíce záleží na personálu, který "chytíte" při porodu. Já jsem měla tentokrát velké štěstí. A vám ho přeju taky.
Nikola