Ano, porodní plán mít mohu, ale kdo přesvědčí lékaře, aby k němu při vedení porodu přihlédl?
Argument, se kterým jsem se při obou porodech setkala byl jednoduchý: my to tu tak děláme. A bylo mi houby platno, že jsem třeba chtěla, aby první dceři buď ostříhali silně přerostlé nehtíky, nebo alespoň dali tak velkou košilku, že by si malá nepodrápala obličej. Přinesli mi ji po 3 hodinách (musela jsem zůstat na sále ne 2 hodiny po porodu, ale 5, protože neměli ukliztený pokoj a dítě přes moje protesty odnesli na sesternu) poškrábanou a má jizvy dodnes. V plodovou vodou rozměklé tvářičce šly škrábance až do škáry.... Kdybychom byli v Americe, tak nemocnici žaluji.... a oni by si hóóóódně rozmysleli mi nevyhovět v takovéto maličkosti, protože by se této žaloby obávali.
U druhé dcery se situace opakovala: výslovně jsem nechtěla přikrmování ani dudlík, protože mám potíže s kojením a stejně mi ji donesli po 6 hodinách od narození (nechali si ji na sesterně přes moje protesty jen proto, aby mne nemusely stěhovat ráno v 6 přes chodbu z těhotenského pokoje na nedělky).
Jsem člověk dosti bojovný, za svá právase postavit umím, ale v porodnici jsem to prostě nezvládala. Unavená po porodu a odbytá větou "tak se to tu dělá" a nikdo se se mnou dál nebavil....

Takže k čemu je potom plán?
Simča