Ahoj Evi, nečetla jsem celou diskusy jen tu poslední reakci o MM a tvé reakce v celé diskusy.

mám divokého druhorozeného klučíka také tříletého. je prostřední a pavda je že se jeho vzdorovitost(ne czela) a hlavně agresivita hodně zmírnila až právě po 3 narozeninách kdy on sám stojí o spolupráci s kamarády, už nechce být sám. jinak také myslím že násilí plodí násilí a protože jsem kolikrát také byla už zoufalá (proč to stále nechápe, on byl vždy v emocích v těch chvílích agrese rozhodně nepřemýšlel)a ho také plácla, ev mu oplatila stejným metre co on sestře...ale bylo vidět že si to stejně nespojuje naopak agrese vzrostla. čili jsem neplácala a vyplatilo se. nicméně mě zsráží že ho nemůžeš zarazit v agresy pokud držíš mimi v náručí. já nějak vždy jeho agres yuměla zadržet. chytit hi za ruku, prostě mé rekce byly v tomhle vždy rychlé a jasné. já třeba myslím, že křičet se nemá to ale neznamená že nemůžeš dát do hlasu důraz a říci své přísně. také souhlasím s MM že emoce se mají ukazovat, je normální cíti se naštvaně. je fajn zachovávat chladnou hlavu, ale občas vybuchnout (třeba pak konstatovat, že jsem to asi přehnali, ale že jsi byla už opravdu hodně rozčilená a proč) neškodí. vlastně mu i ukážeš že je normální býti nedokonalí což je myslím pro člověka hodně důležité dovolit si chybovat a dovolit to i druhým. co se týče toho úklidu hraček. my tedy večer věci neuklizené bereme a ukládáme do krabice. začali jsme s tím tento rok, a vypadá to, že to zabírá. máme totiž takovou dohodu s dětma. co nebude večer uklizené jde do krabice. taková je dohoda se kterou souhůasili a pokud ji nedodrželi přímým důsledkem je krabice.a jak je těch hraek míň nějak se rychleji uklízí stejně tak jsme se s nimi dohodly že než bude pohádka či hry na pc ta bude uklizeno. klidně počkáme protože my třeba nemáme telku a večerníka děláme sami. samozřejmě pomáháme a úklidem a každý uklízí podle svých schopností. u mladšího jsem ráda když uklidí alespoň něco starší už si dává dohromady, že čím bude rychlejší tím dřív bude i to příjemné a to i v případě, že uklidí i něco bráchovo, tedy ne s tím jsem si já nehrála...atd...(vůbec nejradši mám když si hraje na bytovo designerku a uklízí sama ve hře).
asi sama jsi zjistila povahi problému tedy lezoucí sourozenec který vše bere a boří. děti mají informaci, že pokud je náš lezec vzhůru tak si mají věci které chtějí před ním uchránit dát tak aby na ně nemohl. ev čekáme na jeho spánek pa ho alespoń nebudí protože když ho nechají vyspat má to pro ně jisté bonusy... a prosím tě. s tou chvílí jen pro něho to je také důležité. já jsem si to vždy nějal zorganosiovala, vždyť máš muře a když on se bude starat o neklidného spáče máš ty volno na synka ne? myslím, že i je jeden den či dopoledne je něco nežli nic. a takové leoucí miminko už není jen na mlíku tak myslím, že nějakou hodinku dvě by mohlo dát bráchovi....to se vážně vyplatí
tak se držte a ahoj.
jo ještě mě napadá..když mi třeba děti nechtějí pomoci s tím co nadrobily a já to uklidit musím také pak ode mne slyší, že teď tady uklízím, ale mohli jme místo toho dělat něco spolu co by radši atd...manžel dělá to že klukovi přinese židli a řekne aby tady seděl že uklízet tedy nebude ale ani dělat nic zábavnějšího kolikrát jde radší pomoci než aby seděl jako na hambě, a pak také posíláme jít se uklidnit do pokoje, při agresi na hřišti odcházíme, protože když nedodržuje daná pravila, tak nemůže mezi námi být, nebo být na hřišti když tam děti bije....několikrát si to opravdu je třeba zažít, aby věděl že neblafuješ.(zločinci jsou také izilováni od společnosti a přijde mi to zcela vpořádku) a dopuručuji ne upozorňovat víc než jednou a pak už jít a pokud se situace opakuje jít rovnou bez upozornění. myslím, že je to velmi účiné i když to znamená ho zmítajícího se odnést...
myslím, že je také dobré nějakou situaci s ním probrat ve chvílích klidu ,kdy je otevřené vnímat celou situaci bez pocitu ohrožení a v emocích jako v momentě, kdy probíhá. jistě nemají jinak chybět informace atd dle rar.
já osobně asi nejedu přísně a zcela podle rar, ale v principu myslím ano. vlastně mi tahle knížka mluví z duše a díky ní jsem některé pohledy dotáhla do konce a často pochopila proč a co...ale nemyslím si že kniha radí nikdy nezvýšit hlas a myslím že např. v okamžiku kdy to dítě běží pod auto je dost efektivní použít svou převahu fyzickou a i zakřičet pro tento život ohrožující okamžik. když kope mimi do obličeje je to pro ně stejně životu ohrožující a fyzický zásah vyžaduje. tedy ho odnést a já bych ho izolovala v reakci na to kopání. jinak přijít na to proč ho kope, tedy to byla ta žárlivost nejpíš.
evi ahoj a držte se lucka