Pikkolo, můj - nyní už - muž, se taky ženit nechtěl za žádnou cenu. Že prý je to jenom cár papíru, on nějaký trapný obřad na radnici neuznává a blablalba . Časem jsem z něho vydolovala, že mu dělá extra problém ta představa davu lidí, vadilo mu být středem pozornosti... Při představě tzv. tradiční svatby s tradičními soutěžemi, kapelou ze dvou lidí co zpívá děsivě queeny a dechovku plus nevěsta co vypadá v přeplácaných šatech jak dort - z toho všeho by doslova blil . V zásadě jsem s ním souhlasila, takže jsme nakonec zorganizovala pidi svatbu. Přesvědčila jsem ho, aby pozval aspoń své rodiče, aby jim to nebylo líto . Organizace trvala přesně jeden týden. Samotný obřad jenom my dva, svědci a nejbližší rodina - cca deset lidí dohromady. Pak pro svatebčany oběd s několika chody v luxusní restauraci - což jsme si mohli dovolit jenom proto, že nás bylo tak málo. A pak večerní party pro přátele, kamarády a ostatní v oblíbeném baru. Škoda, že už jsem byla těhotná . Nakonec byl doslova nadšený .
Jinak, je jasné, že tvůj přítel má evidentně jiný problém. Je otázka, jestli ho to časem přebolí nebo jestli v něm ten strach zůstane. Na druhou stranu já bych se na tvém místě aspoń maličko urazila, kdyby si mě kvůli předchozímu zklamání nechtěl vzít, protože by mě štvalo, že mě vlastně potenciálně považuje za stejnou mrchu jako exmanželku. A to není fér