Sice to bylo na Petru, ale snad to nevadí.
Já nevím, jestli to bylo věkem (bylo mi 20), ale já jsem neměla děti jako výlučně svoji "hračku". Byla jsem s nimi ráda, a nevadilo mi, když jsem s nimi byla sama, ale taky mi nevadilo, když si je někdo vzal. Jak tatínek, tak prarodiče byli normální, duševě zdraví lidé, kteří je milovali, a ani mě nenapadlo, že by na tom bylo něco špatně. Svou roli ovšem může hrát i fakt, že jaksi postrádám schopnost žárlit.
A ne, nestýskalo se mi, protože vzhledem ke kojení ta pauza nebyla nikdy delší než 3 hodiny ;-)