Ahoj rodila sem také ve FN Olomouc,23.2.2006,v pondělí jsem šla na kontrolu do nemocnice,pan doktor mě trochu sadisticky vyšetřil a se slovy ještě máte nejmíň 14 dní čas jsem odjela domu,termín jsem měla 25.2.-5.3.,už předem bylo dohodnuto že budu rodit císařským řezem,protože se malá nechtěla otočit správným směrem,byla hlavičkou nahoru a tak jako prvorodička nechtěli komplikace.Papíry že můžu podstoupit císaře jsem už měla 14 dní.Co čert nechtěl onemocněla jsem,v úterý šla k obvodnímu i s papíry na císaře,řekl že pokud jsem nemocná tak na něj nemůžu,až budu zdravá že mi je podepíše.Dal mi antibiotika a poslal mě domů.V ten den ve 20:00 jsem si vzala první prášek a protože jsem kašlala jak o život praskla mi ve 20:30 placenta a odtekla plodová voda.Tašku a šup do auta,tehdá jsme bydleli mimo Olomouc ale asi 30km od něj.Dojeli jsme do porodnice,zazvonili a nevlídným hlasem nám bylo řečeno co chceme,řekla sem že mi praskla voda,asi tak před hodinou tak mě pustili dovnitř.Vyšetřili mě a nechali sedět na lehátku,pan doktor mě sjel jak malou holku že nemám vyplněné papíry na císaře a jakto že jsem pila před příjezdem do porodnice vodu.Pokud jdu na císaře tak nsmím NIC pít a jíst je to operace,což já která nikdy na opreaci nebyla jsem to ovšem nemohla vědět.Bylo 22:00 a mě bylo řečeno že musím čekat až do 1:00,pak že mě vezmou na sál,měla jsem už vztahy a kroutila se v bolesti.Hurá byla 1:00 a já šla konečně rodit.Malá se narodila 1:12.Měla 50 cm a 3 kila.Měla sem celkovou narkózu.Pak jsem se probudila na JIP,přišla milá a opravdu ochotná sestřička,hned se mě ptala jak mi je a jestli mám bolesti.Ráno se měnila směna,přišla sestra a já se jí ptala na malou,to bylo v 6:00,řekla že mi ji donesou,ale 5hodin se nic nedělo,pak mi ji donesli jen na mrknutí,a odpoledne mě převezli na pokoj.Před večeří v 17:00 přišla starší sestra se slovy šup šup vstávat jde se do sprchy,já s cévkou,kapačkou v ruce a rozřezaný břichem musela jít,když sem se jí zeptala jesti si můžu do sprchy sednout na plasrovou židli,okřikla mě že ne že to musím zvládnout a že tak vanička už se 2x měnila protože prý praskla pod tou židlí!?Houbičkou jsem si měla umýt krev v ráně kde jsem měla 7 svorek,bolelo to jak čert,pak sestra donesla líh nebo benzín už nevím ale strašně to smrdělo a začala mi tu krev umývat,ležela jsem na posteli a se zaťatými zuby trpěla,strááášně to štípalo.Mladé sestřičky byli super,malou mi donesli,odnesli,nakrmili než sem se rozkojila po 3-4dnech,na zazvonění přišli.Protože jsem stále víc a víc kašlala a nechtěla rušit maminku co se mnou sdílela pokoj poproslila jsem sestru o něco proti kašli,nic mi nedala prý mi musí něco donést rodina.Konečně po 6 dnech jsem šla domů,druhý den jsem šla vytáhnou zbívající 3 svorky,už mi to začalo pod nimi hnisat a měla jsem celou jizvu zarudlou.Už sem se těšila na domácí stravu,v nemocnici byla snídaně pořád stejná bílá káva a suchá vánočka nebo rohlík,oběd byl lepší rizoto a polívka (rizoto smýchné s vývarem),kuře a bram. kaše šla.Ale každá to určitě zná,když je nemocná tak nemá vůbec chuť na jídlo,já rýmu,kašel,hlava bolela,a taky teplota.Sestra stála nademnou a čekala až to sním,snědla ale pak jsem musela jít zvracet,nic sem v sobě neudržela.S přítelem se pokoušíme o druhé miminko,ale po skušenosti v Olomouci půjdu rodit asi jinam.Snad sjem Vás budoucí maminky neodradila,třeba se to tam za tu dobu změnilo k lepšímu.Jinak všem co už nedočkavě čekají na ten plačící růžový uzlíček,přeji jen ten nejlepší přístup ze strany doktorů a sester,a ať vše proběhne bez problémů,hodně zdraví a radosti s miminkem.