Souhlas. My máme děti ještě maličký, takže těžko soudit, ale poslouchání pohádek je rozhodně nebaví - ani čtených s obrázky, ani vyprávěných. Jen poslední dobou se začínají chytat na pohádky o dvou klukách s jejich jmény - to se potom i zapojí se svou "dětštinou", ale jinak pokud jim chci předat nějaký příběh, vydrží sledovat jedině divadýlko s plyšákama a loutkama, do kterýho se občas zapojí (vezmou mi loutku a napodobujou, co jsem s ní dělala já, popřípadě si ji někam odnesou a hrajou si sami). Takže představa maminky, která chce číst už miminku je sice hezká (taky jsme novorozenci četli skripta melodií pohádky a později jsme přešli na jednodušší obsah), ale nemusí být reálná (velmi rychle nám dávali najevo, že radši ukolíbavku). A to taky hodně čteme, syn nás i napodobuje (bere si anglickej slovník a zalejzá si s nim do peřin), ale pohádky prostě nee.

Koneckonců já jsem byla od malinka vášnivej čtenář a moje ségra dodnes přečetla jen pár časopisů - ono je příjemný vykládat si úspěchy dětí jako svoje (diskuse k vývojovým tabulkám je toho plná - obzvlášť tříletý dítě, který prej umí 300 říkanek mě opravdu pobavilo), ale když oni i ti sourozenci jsou každej úplně jinej :-)