Zuzano,mojí dceři ve třetí třídě sebral školní Rambo hodinky.Ona učitelce nic neřekla,doma můj muž nasedl do auta a jel si to s Rambovými rodiči vyříkat.Hodinky vrátili hoodně neochotně s tím,že dcera mu je dala a že jestli se mu líběj,ať si je nechá.Byli jsme z toho dost překvapení,oni to brali jako jasnou věc a hodiny by určitě dobrovolně nevrátili.
Já jsem měla ráno dlouhý rozhovor s třídní,žádala jsem,aby s klukem promluvila a vysvětlila mu,že tohle si nemůže dovolit.
Jaké bylo moje překvapení,když dcera přišla ze školy s tím,že jí nikdo nevěří,že mu je nedala sama.Učitelka s matkou a sestrou toho chlapce na naší mladou nastoupily,ať se přizná.Třídní se ještě ptala dětí,jestli jim dcera něco dává,tak všichni radostně vykřikovali,že ano,protože jim rozdávala propagační kalendáře a podobný pitomosti,co donesl manžel z práce.Nejvíc mě rozčílilo,že k tomu "výslechu"teda nepřizvali aspoň mě,ale stála tam osmiletá holka proti všem.Byla z toho docela otřesená,já se jí nedivím.Opravdu rozčílená jsem volala učitelce,říkala jsem jí,že přece ví,že ten kluk je místní vejlupek a rváč a že dcera se ho bojí a že celé to okolo darování drahých hodinek je nesmysl,ale dostalo se mi vlídného poučení,že dcera pořád někomu něco dává a já ať jí domluvím.A bylo.