Podívej se, pokud je ve třídě taková atmosféra, že děti jsou ve strachu, aby se šikana neobrátila proti nim, kdy rodiče ostatních dětí strkají hlavu do písku, protože šikana - ta se jich přece netýká, navíc učitelka i ředitel říkají, že to není pravda. O rodičích šikanovatelů ani nemluvím, jejich dítě by přece nikdy a kdyby přece jen, tak to je jen nevinná hra a ta holka je prostě hysterka, říká to učitelka i ředitel, tak je to pravda.
Nejsem z těch, kdo by se nechal jen tak zadupat do země, ale prostě to nešlo. Medializovat jsem to nechtěla, neviděla jsem v tom smysl, netušila jsem, co by to mohlo rozpoutat a chtěla jsem, aby dcera měla čas začít znovu a mohla sbírat síly.
Ostatně jak řekla psycholožka, někdy se prostě spravednosti nedobereme, je čas to přijmout a soustředit se na dceru a pomoci jí, aby mohla znovu začít fungovat a mohla jít dál.
Skutečně je to o tom, že kdo nezažil, nepochopí. Takhle zkušenost je nesdělitelná.