Souhlasím s Ivanou a ostatními, kdo píší, že to, že děti nečtou, nemusí být vždy jen vina rodičů. Podle mého názoru hodně záleží na povaze dítěte a na ostatních jeho zájmech.
Jsme také s manželem typičtí knihomolové, dcera je po nás, od svých čtyř let čte všechno, všude a pořád. Zato syn četl donedávna mnohem méně, beletrii téměř vůbec. Nyní je mu skoro 14 a poslední dobou pozoruju, že čím dál víc přichází čtení beletrie na chuť. Mám z toho velkou radost. Řekla bych, že to, co se nepodařilo nám, se podařilo jejich charismatické učitelce literatury. Syn nyní často přijde domů s tím, že si v hodině četli z té a té knížky, ať mu ji seženu, že by si ji rád přečetl celou. A diví se, když mu řeknu, že tu knížku přece máme a že si ji mohl přečíst dávno.
Jitko, uvidíš, že to u vás bude stejné jako u nás. Taky nám s manželem vadilo, když jsem u syna neuspěli ani s Foglarem, ani s verneovkami, ani s Vlaštovkami a Amazonkami. Ale Děsivé dějiny měly úspěch. A dobrodružné povídky od Batličky, ty měl a má moc rád.
J.