Winky, mám babičku, co má bércové vředy. Otevřené. Je jí přes 80 a nohy dost bolí. Ne, nebývá úplně příjemná ani ve své kůži, ono je nakonec vidět, kdy je jí dobře.

Poslední naše setkání proběhlo před 14-ti dny (dneska by to asi bylo zase úplně jinak) a já jsem měla dojem, že je babí regulérně NAMAZANÁ. Ne, alkohol nepije, ale usmívala se jak sluníčko. Taky jsem se zeptala, co pila )) Prostě nohy nebolely.

nebudu srovnávat babičku se psy, psy jsem nesnášela, nemusím je doma ani nechci, tady nepobíhá pes, ale ňafající hračka na klíček, a kocoura jsme našli na horách.
Taky jsme koupili hlídače, co nevím, zda stál o operaci, jakou od života obdržel ve svých 4 měsících, má dysplazii jako hrom a bolí ho nohy v jeho 4 letech tak, že nechci vědět jak moc, dle vetů díky té operaci zvládá a má práh bolesti úplně jinde než pes zdravý.
A neměli jsme sílu do toho ty nervy, energii, péči a prachy nevrazit. Prostě nejsme dost silní na to, abychom mu nedali šanci, ani dost silní na to, abychom to skončili.


Tak nějak to asi tak mělo být. Nikomu nerozmlouvám utracení psa, nakonec mám příbuzné - chovatele, co by na to prostě neměli ani peníze, natož síly, protože prostě platný pes je chovný pes, nebo ten, co získá různé bonitace. Pro mně je to tak, že právě tenhle pes měl skončit u nás.

Kdyby mi vet vysvětlil, že už to bude jen trápení, což řekl u naší 16-ti leté pudlice, co krom ostatních potíží prostě najednou ležela a nemohla se zvednout, a tam jsme ji opravdu uspali... pak vám ten blb v té nemocnici řekne "taková krásná fenečka, není jí škoda??". Odvařil nás docela nadlouho.

Osobně už žádné zvíře nechci. Fakt ztráta nebo operace kamaráda.