Náš syn (v léte 2 roky) má úplně nejraději, když mu vyprávím jednoduchý příběh, který si vymýšlím vždy tak o větu napřed. Důležité je, aby tam vystupovaly postavy, které si umí představit (kluk, dědeček, babička, bagrista, dále zvířeta, která zná - hmyz, pes, kočka, kůň a příběh musí být reálný, tak aby si jej mohl představit. Všechny příběhy se snažím naroubovat na jeho vlastní prožitky, na něco, co už zažil. Anebo mu vyprávím přímo to, co zažil třeba den předtím, nebo týden předtím. Okamžitě mne začne doplňovat a začne sám vyprávět. Také má rád, když mu vysvětlujeme, kam vedou elektrické kabely, jak funguje elektrárna, apod. A treba za par dni si na to sam vzpomene a zacne to vypravet on nam. Rozhodne bych u nej neuspela s princeznami a vodniky. A take bych rekla, ze pribehy, ktere si vymyslim sama, jsou mu usity na miru a mohou reagovat primo na jeho zivot. A to ty normalni knizky neumeji...