Přečetla jsme skoro celou diskuzi a celkem mě udivil jednostranný názor, že když psa utratíš, tak jsi zlá, protože má právo na život.
A co tak názor, že je to příroda? Přikláním se k názoru, že pejsek měl pěkný život, starali jste se o něj, ale teď už jenom trpí. Nevěřím tomu, že nemá bolesti. Dokážu si živě představit nehojící se vředy na zadku a opakované operace a opakované hojení. Bolestivé to je.
Až mi bude sedmdesát (to je asi pejskovi) a někdo by mě chtěl pořád udržovat naživu jenom ze soucitu, tak se jdu dobrovolně oběsit.
MMCH jsem zastáncem eutenazie.