Psychouši, jsem rád, že se ozval. Je to opravdu podstatný rozdíl mezi morálkou a zákonem. Morálku lze zdůvodňovat nehmotnými ideály pramenícími z víry, zjevení, od guru či církví a jiných vědecky neprokazatelných zdrojů. Lze ji propagovat, vyučovat na církevních školách, ale nelze ji uzákonit a vynucovat. Na každý zákon by totiž měla existovat jednoznačná o fakta se opírající důvodová zpráva. Na otázku proč musí existovat jasné proto. A to se u věcí opírajících se pouze o víru takovou či onakou nedá splnit, neboť pokud se zeptá PROČ odsouzený, který nebude stoupencem víry, ze které je ten zákon odvozen, nelze mu dát uspokojivou odpověď. Bude pak odsouzen a potrestán pouze za to, že NEVĚŘÍ - a ten trest bude velmi hmotný. A nutit někoho k víře (= k důvěře v onen nehmotný zdroj zprostředkovaný svatou knihou, církví, guruem...), to bychom klesli hodně hluboko, ne?
Je to vlastně slabé místo demokracie, neboť pokud se podaří nějakou kampaní vhodně zfanatizovat podstatná část voličů k tomu, aby prosadila nesmysl, stane se tento nesmysl zákonem, který budou muset všichni dodržovat. Proto je nutné vést tvrdou oponenturu vůči snaze uzákonit věci, které nelze racionálně zdůvodnit.
Zdůvodnit se dá vždy minimalizací škod podepřenou konkrétními statistickými údaji. A tak je třeba postupovat ve všech sporných oblastech, ať už je to hranice legálního sexu, interrupce, umělé oplodnění, klonování, drogová politika, vegetariánství a pod.