Věřím,manžel je spokojen když svou rodinu uživí a žena může zůstat doma.Mám to štěstí,že takového muže mám.Mám ,ale pocit že jsem si definitivně uzavřela dveře do společnosti.Nějak jsem ztratila přehled jak to,, venku ¨¨chodí.Samozdřejmně to manžel těžko pochopí,spíš se diví,,na co si pořád stěžuju".Na jednu stranu jsem ráda ,že se můžu plně věnovat svým dětem.Ale často s nimi bývám sama,manžel chodí pozdě večer zpráce,takže u rodiného stolu většinou sedíme bez něj.Ale něco za něco.Prostě člověk nemůže chtít vše.