Myslím si, že rozvoj lásky ke čtení příběhů souvisí hodně i s rozvíjením fantazie a představivosti. Strávila jsem tenhle víkend s kamarádkou a její 5letou holčičkou, která mě překvapila svojí hrou "Pojďme si vyprávět sny". Nešlo ale o vyprávění toho, co se jí v noci zdálo, nýbrž to byla branka do jejího světa ohromné fantazie - její sny přetékaly dějem a protože to byly "sny", nemusela se nechat spoutávat logickou návazností příběhu, nikdo jí nezasahoval do vyprávění. Možná, že její vynález "hry na sny" byl reakcí na dřívější nevhodné poznámky dospělých, když své fantazie předkládala jako něco, co se jí přihodilo "doopravdy".
Řekla bych, že takové a podobné hry s fantazií a vlastními příběhy mohou taky hodně pomoci k tomu, aby dítě bylo zaujaté příběhem i později v knize. Právě nedostatečně rozvinutá představivost může být důvodem k tomu, že dítě dá přednost "instatní" podobě příběhu v televizi či počítačové hře, kde nemusí samo dotvářet konkrétní podobu postav, kulis atd.