Rodila jsem SC dvakrát, jednou akutně a podruhé plánovaně (riziko ruptury dělohy v místě jizvy po první SC při přirozeném porodu dvojčat) a nevěřím, že by si tento typ porodu někdo vybral dobrovolně.
Poprvé jsem byla v celkové narkóze (šlo o minuty), kluka mi ukázali po 24 hodinách, po "porodu" jsem nebyla schopna si ani podat skleničku s čajem a neměla jsem ni sílu zavolat sestru, aby mi ji podala. Na zvoneček jsem tou roztřesenou rukou nedosáhla. Tento stav trval tak 5 hodin. Pooperační rána bolela jak čert, nejhorší bylo vyndavání drénů (hadiček zavedených ránou hluboko do břicha, aby měla kudy odcházet krev do pytlíčku). Cévkování mi nepřišlo ani tak blbé. Po 24 hodinách už jsem to na JIP nemohla vydržet a hrozně jsem chtěla vstávat. Sestra mě vedla na WC a do sprchy a já se normálně zlomila v pase a kdyby mě nechytla, skončila bych hlavou na dlaždicích.

Podruhé byla plánovaná sekce, nebyla jsem tudíž tolik vyčerpaná jako u první (kdy jsem si užila 6 hodin bolestivých kontrakcí, při kterých jsem si akorát vytlačila konečník...), bylo to ve spinále. Je hrozný pocit, že necítiš 3 hodiny nohy. Vůbec. Jen když si na ně sáhneš rukou, tak cítíš nějakou mrtvolnou končetinu, kterou ale nevnímáš jako součást svýho těla. Je dobrý, že je člověk vzhůru a že vidí děti hned, jakmile přijdou na svět. Nicméně tím, jak se ti hrabou zespoda v břiše a dráždí ti žaludek, je člověku dosti šoufl a má pořád pocit na zvracení. Navíc operační postel je nakloněna doleva (kvůli prokrvenosti srdce) a máš pořád pocit, že spadneš a nemůžeš aretovat pomocí nohou (prakticky je nemáš). Trvá to 40 minut, než tě odspodu vyčistí a zašijou. Zkusili jsme holčinku přiložit k prsu, ale mě bylo tak těžko a špatně, že jsem si řekla, ať ji dají pryč a přiloží mi radši mističku na blitíčko...
Pak ležíš na JIP a čekáš, až ti přijdou nohy k sobě. Pak začne bolet rána, vyndavání drénů bolí stejně, jako u toho, co jsem už popisovala.
Vstávání do sprchy taky.

Pak máš dšti na pokoji, každou chvíli se zkroutíš bolestí, jak se zavinuje děloha (opravdu hodně bolestivá záležitost). Odchází z tebe krev spodem, ale i z rány. Najíst ti nedají. Mě osobně trvalo šestinedělí s odplavováním podivných cucků 3 měsíce. Bolesti první týden šílené, další měsíc hrozné a další dva měsíce to tak trochu bolí. Je to přes 3 roky a jizvu pociťuji dosud.

Tohle by si někdo z vás vybral dobrovolně?