Terinko, pominu li emocionální kličky, po SC jsem byla fit po pár hodinách, bez bolestí, vzorně zhojená rána, organismus nastartovaný ke všem mateřským povinnostem včetně kojení v plné pohotovosti, což po typicky medicínsky vedeném porodu s oxytocinem, vleže na zádech a v šílených bolestech, navíc bez dítěte a bez informací o něm říct nemůžu.
Sama za sebe bych si porod SC nevybrala, ale bez nějakého doprošování se bych ho volila a případně zaplatila, kdybych opět předen věděla, že dítě bude tak velké, jako to přechozí. Poslední porod skončil akutním SC, od začátku jsem tušila, že toho "macíka" já prostě nemám šanci dostat ven přirozenou cestou, zato zdravotníci to zkoušeli do poslední chvíle. Tedy do chvíle, než zasáhl manžel.
Mnohdy totiž žena, která se o své tělo stará, vnímá ho a zná ho, ví víc, než všichni lékaři okolo se svými přístroji. Je to její porod a její volba by jí měla být umožněna. Stejně tak naprosto přirozený porod, ať už doma, nebo v porodnici. Právě možnosti volby u nás notně kulhají. Jestliže se po nás žádá zodpovědnost za vlasní život v jiných oblastech, je přirozené, že žádáme svobodu volby i v oblasti tak intimní a soukromé, jako je porod, jako je naše zdraví a život. Nejsme nesvéprávné bytosti, za které by měli rozhodovat jiní.
Stejně tak, elektřinu si v domě nechám rozvést odborníkem, ale teprve na mé přání. Odborník mi nevtrhne do domu bez mé vůle, proč by mi měl odborník bez mé vůle vtrhávat do mého těla?