Víš, já jsem rodila dvakrát císařem. V obou případech akutním, alepředem byly signály, že to nepůjde hladce. navíc je v naší rodině opakovaně u žen deformace pánve nějak "zevnitř" (nevím, jak se to řekne odborně). Takže do pordnice jsem šla s tím, že pravděpodobně dojde k císaři, ale v obou případech se lékař rozhodl, že "to zkusí".
Poprvé jsem mnoho hodin měla bolesti, dítě nesestupovalo a já nakonec začala omdlívat a lékař čekal a čekal. Nakonec zasáhl manžel, požádal o konzultaci primáře a najednou z toho bylo "uspávat, rychle, rychle, paní je na tom zle"... Jo, než mne dovezli na sál, tak jsme byla v bezvědomí.
Podruhé jsme požádala o epidurál a dostala ho s tím, že možná bude potřeba císař. A opět čekání, opět překvapení, že dítě nesestupuje opět akutní císař.

Kdybych mohla, tak jsem si ten druhý císař domluvila a zaplatila. Protože i podle lékařky ve službě byla pravděpodobnst císaře velmi velká a čekalo se jenom kvůli tomu, že "my tady preferujeme přirozený porod". Ona věděla, že ta šance na normální porod je velmi malá, PA jí upozorňovala na průběh prvního porodu, že tam mám poznámku o tom, že druhý porod by měl být císařem a přesto riskovala MOJE zdraví.