Terrinko, jak už někdo řekl, velmi se to podobá debatě o porodu doma.

Zvlášť v bodech
-přece si rodičky nebudou diktovat jak budou rodit
-kdo ponese zodpovědnost když to nedopadne
-sobecké malicherné důvody upřednostňoavné před vyšším zájmem dítěte

kecy kecy kecy...

Já rodím, já rozhoduju. Neb je to moje tělo a všechny snahy dít ěz matky nějak "bezpečně vyndat" bez ohledu na její fyzický a psychocký stav jsou cesty do průseru. Žádný doktor za mě nemůže rozhodnout jestli jsem nebo nejsem schopná vaginálně porodit. Může mi jen dát všechny informace a nechat rozhodnutí na mé úvaze.
Připomínám že se bavíme o situaci, kdy nejde o vyloženě patologické stavy, kam počítám i KP, úzkou pánev, psychické bloky atd...

Nechápu kde se bere pocit, nebo přesvědčení, že rodička, která volí CŘ i bez jednoznačné indikace je sobecká kráva které záleží jen na jejím vlastním egu Kolik takových v realitě je?

A poslední poznámka. Říkáš že CŘ na přání je samoúčelné obcházení něčeho přirozeného, vlastního nám už tisíce let. To srovnání kulhá na obě nohy. Porod v porodnici se všemi umělými lékařskými zásahy do něj, rozhodně není přirozený.