Ale no tak. Já se v dospělosti považuju za vtělění antimilitarismu, ba toleranci na pochodu. No a přitom po jistou dobu mého dětství byla mou nejzamilovanější hračkou stará plastiková pistolka nalezená na opuštěném kluzišti. Milovala jsem Vinetoua, knížky od Maye jsem znala takřka nazpaměť, a donutila všechny své přátele dokolečka si na Apače hrát. No a právě ta pistolka, i když mi ji dokonce prokousl sousedovic pes, byla zosobněním téhle hry na kladného, čestného a neústupného hrdinu. A nemířit na lidi, jak radí další čtenářka? No a jak bych se ve své dětské hře vypořádala se zlotřilým vrahem Nšoči Santerem? Tyhle apriori odsudky (zbraní, Harryho Pottera, Barbie atd atd) k ničemu nevedou, důležité je základní žebříček hodnot. To je k zamyšlení, rodičové, ne konkrétní hračky, se kterými si naše ratolesti hrajou.