Soňo,

já nevím, utrpení druhých mne motivuje ke snaze pomoci a k soucitu, ne k banalizaci bolesti vlastní. Skutečnost, že v Africe lidé trpí hlady, mne nemotivuje ke spokojenosti s nahnilými předraženými rajčaty v místním supermarketu. A to se dá vysledovat jistá souvislost u našeho přebytku a hojnosti jídla a afrického nedostatku.

Věřím, že ta trpící maminka by pro zdravé dítě jistě udělala prakticky cokoliv. Kdyby jí mohl vaginální porod jiné ženy jakkoliv pomoci, jistě by stálo za to jejím utrpením apelovat na vaginální porody u ostatních. Té paní ale bolest či strach nikoho jiného nepomůže.

(P.S. rodila jsem dvakrát vaginálně bez problémů a nemám pocit, že bych se nějak obětovala a trpěla. Osobně bych měla z CS větší strach. Ale každý to holt cítíme trochu jinak.)