Ahoj,
já jsem taková byla ze začátku taky, byla jsem vychovaná v tom, že nemám otravovat a nejlepší je, když se o mně neví, takže dodnes musím trochu bojovat s pocitem, že když na někoho promluvím, tak ho tím obtěžuju.
Ale myslím, že bys mohla zkusit trochu to změnit. Ono to taky může vypadat tak, že jsi nafoukaná. Já jsem taková ze začátku u manželových rodičů byla taky, ale chce to začít se chovat trochu uvolněněji, nakonec to po tobě chtějí, ne? Uvidíš, že i když se budeš muset zezačátku trochu přemáhat a nutit do hovoru nebo chovat jinak, než jsi zvyklá, nakonec to bude mnohem lepší a budeš se tam cítit víc jako doma.
Nemusíš jim svoje názory nutit, ale kdž vypadají, že by si tě rádi poslechli, tak si s nima povídej.

Musela jsem si zvyknout na to, že je normální, když něco chci. MOžná jsi na tom taky tak. uvědom si, že jsi plnohodnotnej člověk, kterej nikomu není na obtíž jenom pro to, že někde je. Aby tě měli jeho rodič rádi, musíš se jim taky přiblížit. Uvidíš, že to nakonec není tak hrozný a nepříjemný. Něco by jeho mamka stejně vařila, ne, tak vám chce udělat něco dobrýho a bude z toho mít radost.

Napiš, jestlis to zkusila, ale hlavně to zkus.
Na společný bydlení ve svým to zatím nevypada?