já jsem zásadně proti!!!!
Jde o to, že 99% maminek, které by chtěly rodit císařem, se tak rozhodly jen na základě zkazek o dlouhých hodinách bolesti a hrůzách, které je mohou potkat při normálním porodu. A tak vítají možnost pěkně si to prospat, vzbudit se až bude po všem a v postýlce bude ležet miminko..... Až potud paráda.
Jenomže se jedná o operaci břicha (po normálních břišních operacích mají lidé měsíc, dva rekonvalescenci - což novopečená matka jaksi nemá).
Píši o tom, protože jsem prožila oba typy porodů. První byl císař, dělali mi ho v epidurálu, na závěrečné šití mě ale uspali. Měla jsem štěstí, evidentně zvládám narkózy dobře, nebylo mi špatně, nebolela mě hlava, ani jizva. Do té doby, než jsem měla druhý den vylézt z postele. Takovou bolest jsem ještě nezažila. Myslela jsem, že to prostě nedám (sestra mi říkala: "Vidíte, tohle maminky netuší, když si přejí císaře"). U císaře máte prostě přeříznuté břišní svaly, takové, o kterých ani nevíte, že máte. A ani netušíte, k čemu všemu je běžně používáte. Zkuste si třeba jenom zakašlat (což se mi podařilo, když mi zaskočilo pití - normální porod je proti tomu srandička).
Jizva bolí, všude to táhne. Máte problém se normálně zvednout z postele (naštěstí u mně regenerace probíhala neuvěřitelně rychle, sama jsem se divila, jakými skoky se to den za dnem lepší). Další problém je kojení, po císaři se nechytáte s polohou vleže (alespoň já ne, břicho mi to táhlo na bok, což bolelo), nemluvě o tom, že mimčo těžko dostanete na první přisátí do půl hodiny...

Šestinedělí taky lahůdka, taháta sešitým břichem miminko, které rychle přibývá na váze, už jenom zvednutí z postýlky s hlubokým shybem... Šití se vám kdykoliv může rozjet (což se mi stalo - a pohled do vlastní dutiny břišní byl taky velmi příjemný, a to zrovna nejsem žádná citlivka).


Druhý porod možná byl bolestivější, ale jen co se stahů týče, v momentě, kdy už jsem tlačila naplno, to snad ani nebolelo. Myslela jsem, že bolest bude gradovat, ale vůbec ne, třikrát jsem zatlačila a byl venku. Dokonce jsem ani necítila, že mě nastřihli (a jak ).
Po porodu jsem byla čiperka, normálně jsem poletovala po oddělení, nic mě nebolelo, o mimčo jsem se mohla normálně starat. Důležité ale pro mně bylo, že jsem byla plně mobilní!

Takže já osobně jsem rozhodně pro normální porod, samozřejmě, pokud nejsou indikace (které určí lékař) k císaři. Pořád je to operace, při které se může stát cokoliv!!!!! Jak vám, tak i miminku. Tak maminy nebuďte poserky anebo si vůbec nepořizujte děti, když se bojíte bolesti.