Všem, kteří argumentují nesmyslností neomezených vycházek, že bych musela být práce schopná, když můžu ven, dva příklady:
1) První skutečný: Můj otec, dělník, si uhnal šílený puchýř na patě: musel ho větrat, protože mu děsně zhnisal. Takže mohl chodit jen v pantoflích. Jenže jako obráběč kovů musel pracovat v pevné pracovní obuvi, což se vylučovalo. Takže měl týden neschopenku na puchýř. Chodit v pantoflích mu nečinilo obtíže. Tudíž nevidím důvod, proč mu neudělit vycházky neomezeně.

2) Teoretický: slečna pracuje v kanceláři, hlavní náplní je práce s počítačem a papírování. Spadne an lyžích, zlomí si obě ruce v zápěstí. Vyfasuje sádru. Není tudíž schopna psát na klávesnici, tudíž ej práce neschopná. Jejímu stavu neomezená vycházka nijak neublíží.

A takových případů by se dalo najít spoustu.