Winky,

moc dobrá úvaha. Kdysi jsem se zapovídala s jednou paní –kluk jí v 16 letech oznámil, že odchází z domova – bez zřetelného důvodu – prostě měl tu potřebu. Samozřejmě musela řešit různé věci, aby ji nakonec někdo neobvinil ze zanedbání výchovy, vyživovací povinnosti - musela to na úřadech nějak zlegalizovat. Kluk neměl ani maturitu, zařídil si bydlení v jiném městě, našel si práci v BANCE a velmi rychle se vypracoval, doplnil si vzdělání. A pak teprve začal být na mámu hodnej - začal jí telefonovat – občas jí řekl, jak mu chutná její svíčková… Vede si skvěle. Zajímalo mě to – ten kluk se v nejranějším dětství projevoval jako náš syn. Něco mi říká, že kluk nám brzy odejde.