já mám i peníze, i barák, i úžasnýho chlapa. Děti mám dvě a manžel nechce o třetím ani slyšet. Je pravda že jsme takový citlivky, všechno tak řešímem prožíváme a taky jsem měla poporodní depresi. Trochu se bojím, aby se nezopakovala. Já bych ale třetí chtěla, je to normální volání přírody a pocit, že nejsem kompletní. Občas dám pryč nějakou dětskou věc a říkám si jestli nejsem blbá a nebudu to začas kupovat znovu. Kamarádka má čtyři děti, doma Saigon, že ani uklízečka tam nechce chodit. Ale já k nim chodím strašně ráda, ty děti se k sobě tak nádherně chovají a jsou tak samostatné, že chci aby šly mým dětem příkladem. Říkám si, že v dnešní nejisté době nejsou peníze k ničemu- zítra krachnou banky a můžem si je třeba namazat na prsa. Ale ti sourozenci, o které se můžeme opřít, tak ti jediní nám zůstanou. Snad až mým současným dětem vyrostou všechny zuby, přestanou zvracet, začnou konečně spát, jíst a nebudou čůrat do postýlek, tak snad potom se manža nechá přesvědčit. A všem ostatním milujte se a množte se...