Kopřivo, co ty víš, kam to u katolíků dojde?
Jinak s tebou souhlasím s tím, že katolíci obecně považují křest za takovou milost a pomoc v životě, že jim stačí dost malé vstupní podmínky, aby dítě nebylo o tu pomoc ošizeno.
Podobně je to i se svátostí manželství - považuje se za takové dobro, že stačí dobrý úmysl snoubenců dodržet (pravda, na dnešní dobu přísné) podmínky slibu včetně trvalosti svazku, a nejsou vázáni jiným existujícím manželstvím.

Že se to v praxi moc neosvědčuje a v případě rozpadu pohoršuje si uvědomuju, ale papež Jan Pavel II. si vybral tuto cestu s poukazem na to, že při vstupu do manželství nemůže vědět, jestli vztah naopak Boží milostí nenabere netušené kvality (takových příkladů znal zřejmě mnoho, i já o pár vím). Druhá možnost byla zpřísnit udělování sňatku a tím riskovat, že mnoho lidí nebude čerpat z té svátosti a bude to mít holt v životě těžší, a to se rozhodl jim neudělat). Zjednodušeně parafrázuju dokument Familiaris consortio.