Ahojky,
tak i mně se stalo to co by mě ani ve snu nenapadlo. Po 12ti letech se mi manžel přiznal, že někoho má. 12 let se známe, 10 let spolu žijeme, 2 roky jsme manželé, máme spolu tříletou dceru. Celých deset let jsme měli krásný vztah. Pak přišlo dítě a začalo se to postupně měnit. Budu stručná. Nakonec to došlo k tomu, že už přes rok spolu nespíme a téměř jsme přestali komunikovat. Byl věčně naštvaný, mrzutý, nervní. A já to bohužel tolerovala, možná jsem čekala, že je to jen nějaká krize, který přejde. Bohužel se mi přiznal, že se stýká (se vším všudy) s kolegyní z práce. Nekonaly se žádné hysterické scény atd., snažila jsem se s ním o tom v klidu mluvit, i když do smíchu mi teda vážně nebylo. Ptala jsem se ho co teda chce. Nedokáže se rozhodnout, sám neví. Chce čas. Vím, že bych asi měla dát ultimátum, ale to se mi nechce. Ptala jsem se ho, zda ještě stojí o to, aby se náš vztah zlepšil. Řekl, že kdyby o mě už vůbec nestál, tak už je dávno pryč. A teď co dál? Když jsem o nevěře dřív četla, tak jsem si říkala, že já bych mu hned dala kufry za dveře a bylo by to, ale když se mě to teď týká, tak to není tak jednoduché. Vím, že chyba nebude jen u něho, ale netuším, jak bych se teď měla zachovat. Mám mu ten čas dát a sama se snažit nenápadně přehoupnout ručičku vah na svoji stranu? Mám se věnovat sama sobě, začít cvičit, plavat atd.? Prostě to co se všude píše? On by chtěl, abychom spolu vedle sebe žili, vychovávali dceru a přitom si každý nejspíš dělal co chce. Zase na druhou stranu se bojím, aby si nemyslel, že je mi to jedno, když se o sebe dokážu postarat sama. Aby zkrátka nedošlo k tomu, že by si myslel, že mi to vlastně ani tolik neublížilo a on se může věnovat svému novému vztahu. Vím, že to za mě nikdo nevyřeší, ale budu ráda za každou radu.