Milá Markéto,

budeš-li chtít, napiš více podrobností, takto se k tvé otázce nedá mnoho říci. Nemůžeme ti poradit, je to jen a jen tvůj život (zatím) a časem budete oba rozhodovat o životě dalším.

Neuvádíš, kolik je tvému příteli let a jste-li ekonomicky zajištěni a schopni zajistit i to maličké a právě proto, že to neuvádíš, předpokládám, že jste a že to není jen taková ta otázka stylu máme se rádi a chceme miminko ač oba studujeme a třeba budeme bydlet u rodičů. Řekněme tedy, že v tomto ohledu jste soběstační a dospělí.

Mám známé, které se vdávaly v 16, 17, 18 (musely) a nejsou rozvedené a mám kamarádky, kterým je kolem 30 a nejsou vdané (nepotkaly toho pravého). Nevím, které z nich jsou opravdu šťastné, neznám jejich manželství či partnerství. Ve věku ten recept není, ale současně není věk nepodstatný.

Já bych se v 19 letech vdávat nemohla, neměla jsem toho pravého a spoustu jiných okolností. Za toho pravého jsem se vdala okamžitě (ve 22) a teprve teď po téměř 3 letech plánujeme i miminko. Mluvili jsme o něm od prvního dne, ale teprve teď máme pocit, že bude naše dítě zajištěné (pořízení bytu ...) a že já nebudu přemýšlet, že nemám žádnou praxi a kdo mě jednou po mateřské bez praxe zaměstná apod.

Trošku mi u tebe uniká sled pocitů. Chcete být spolu, milujete jeden druhého, proto chcete mít miminko (někdo se svatbou jiný bez), nebo chcete mít miminko, protože máš gynekologické problémy a máš strach, že by jsi ho později nemusela moci mít ? To je totiž pro mě klíčová otázka. Ještě než jsme se s manželem brali, tak jsme si ujasnili, že pokud nebudeme moci mít z jakéhokoli důvodu dítě, tak ho třeba adoptujeme, ale chtěli jsme se kvůli sobě navzájem. Dítě je produktem lásky. Shakespeare řekl, že dítě je láska, která se stala viditelnou a já to tak cítím. Pochybuješ o tom, zda by jsi se měla vdát a zda na to nejste příliš mladí a nepochybuješ o tom, zda máte mít dítě ? Ani svatba (pro někoho ten papír) vám přece nezaručí, že to bude klapat a když to klapat nebude, bude ten rozchod pro to malé těžký ať budete žít s papírem nebo bez papíru. Při církevní svatbě (měli jsme obě, na úřadě i v kostele) nám pan farář řekl, Bůh stvořil jedno, stvořil muže a ženu. Ne dítě a ženu či muže a dítě ani muže a ženu a dítě. Rozumíš mi, kam tím mířím ? Nemluvil o tom, jak budeme či jak máme vychovávat své děti (tak jako to dělají při úřední svatbě), protože to byl sňatek nás dvou o nás dvou, mluvil o nás dvou.

Vdát se mladá je pojem relativní. Ve svých 19 letech můžeš být dospělejší než mé známé, kterým je 30 let nebo i nezralá jako má sestra, které je 15 let.

Jak to vše cítíš ty sama ? Pochybuješ ? Když ano, o čem pochybuješ ? O sobě ? O něm ? O dítěti ? O sňatku ? Co z toho, co jsi napsala, opravdu chceš a nepochybuješ o tom - je to ta svatba, to dítě či tvůj přítel ?

Přeji ti hezký den a ujasnění si všeho, ce je pro tebe (pro vás) důležité.