... - od nějakých 2 let výš to už jednoznačně nejsou mimina a můžou se najíst samy (podle mého názoru).

Proč jí prostě jídlo nenabídneš a když ne, tak ne - ale s tím, nebude ani nic jiného, až do dalšího jídla?

To často doporučují odborníci, pokud vím, a přijde mi to logické. Dítě si z jídla udělalo boj, ví že Vás tím "dostane". Tak bych mi to neumožnila. Dala bych jídlo prop všechny na stůl, vychutnávala bych si ho a moc si nevšímala dítěte zda jí či nejí. Prostě jako že měto nezajímá, ale MNE že to tedy chutná a zkazit si to nenechám. Myslím, že časem to dítěti dojde, že pozornost tím nezíská a že je lepší jíst a přitom si třeba s mámou povídat

Někde jsem četla pravidlo, že "rodiče mají určit, CO bude k jídlu (a mělo by to být pokud možno rozmanité a zdravé) a dítě si určuje, KOLIK toho sní." Přijde mi to v podstatě správné. Když nesní nic, tak nic - ale když se mu do bříška nevejde jídlo, tak se tam už vůbec nevejdou bonbony, sušenky apod., ani nápad! Kromě třeba jablka apod. by nedostalo do večeře nic, jen pití (vodu, čaj). Časem by si mělo uvědomovat hlad a začít normálněji jíst.

Máme v rodině případ, kdy matka krmí ještě přes 5letého, a každé jídlo je utrpení :-/! Je hrůza se na ně jen dívat - on se vyloženě vyžívá v tom, jak všichni napjatě sledují zda bude či nebude jíst, a když to sní tak se ještě tváří, kdovíco je to za zásluhu a že si zaslouží odměnu! jednou jsme byli spolu s touto rodinou na chalupě a on se mi chlubil, že to (po dlouhém dohadování atd.) snědl a chce za to bonbon - já jsem mu na to řekla, že mě to ani moc nezajímá, že jíst je normální a ne něco, za co se dostává odměna. Trochu udiveně koukal...
Myslím že není dobré takové dítě krmit, do jídla nutit a dělat z toho středobod.