Děkuji za všechny postřehy. Já si samozřejmě uvědomuji, že chyba není jen na jeho straně. Došlo prostě k tomu, k čemu dochází v manželství asi dost často. Přišlo díte, hlídání vesměs žádné a já jsem chtěla být dobrou matkou a teprve potom milenkou. Probírala jsem to s manželem v klidu, řekl mi, že jsme stavěli barák, pak dítě a na sebe jsme neměli už čas. A také vím, že já jsem ten typ, který nepije, nekouří, nepotřebuje vysedávat v hospodě a také se upřímně přiznávám, že nemám zas až tolik kamarádů Prostě si tak nějak vystačím sama.A on by se rád bavil. Myslím si, že ho k ní poutá to, že si třeba sednou nad vínkem a popovídají si, což u nás v tuto chvíli nehrozí. Nechci ho nějak přehnaně bránit, ale on není zlý. Je pracovitý, šikovný, o rodinu se stará dobře, dceru zbožňuje a chodí s ní plavat, jezdí s ní na kole, pohlídá atd., doma všechno udělá. Vlastně postavil celý barák skoro sám. Je to chlap, kterého by mi každá druhá záviděla (no nemyslím teď, když je mi nevěrný)Celých deset let jsme spolu vycházeli naprosto báječně. Prostě to, že jsem se stalo tou matkou na plný úvazek nám asi dalo zabrat nejvíc. A krize se stupňuje poslední dva roky, vztah s milenkou trvá necelý rok. Tušila jsem to, že někoho má, ale pořád mi to k němu nesedělo