myslím, že bych to vyčuchala, že každá ženská to vyčuchá, když chce. Ne, že bych hledala stopy jako důkazy, jen pocit.

pak mám 3 možnosti

1. prostě se zeptat.. a riskovat, že se leccos dozvím
2. zavřít oči, čekat a doufat, že to přejde, když to přejde, no paráda
3. začít pátrat.... no, to bych si připadala jako úplný idiot. DOUFÁM, že manželovi stojím za to, aby v případě, že se narovinu zeptám, mi narovinu sdělil, jak moc..... to je vlastně špatně a proč.