Každé dítě je jiné, nekteré je opravdu klidné a hodné a jiné divoké a neposlušné od přírody. Takže to stojí různou námahu, vštěpit jim aspoň základní pravidla a poslušnost. Přesto to ale podle mě jde.
Ani takhle malé dítě většinou není hloupé a pochopí, kde je hranice, pokud mu ji rodiče postaví. Chce to důslednost, tedy pokud se něco nesmí, tak nikdy. Když neposlouchá dnes, co bude dělat, až bude větší. Co je roztomilé u batolete, je míň roztomilé u tříletého a katastrofa u školáků. Potom se ozývají nářky, co s tím puberťákem, který ignoruje všechny autority.
Nemám na to žádný univerzální recept, protože (jak už jsem řekla dřív) každé dítě je jiné a na každého platí něco jiného.
Dost často hlídám synovce a neteře a děti od kamarádky, cca 10 různých dětí do šesti let - samozřejmě ne všechny naráz :-) Mojí snahou je to spíš "přežít" než nějak vychovávat, takže můžou skoro všechno, a k ničemu je nenutím. Ale nikdy se mi nestalo, že by tu vymezenou hranici překročili víc než jednou. A to například pětiletý Ivošek doma klidně jde a vztekle kopne do rodičů, pokud se mu něco nelíbí (cuká mi ruka, když to vidím). Ale přitom u nás děcka bývají rádi...