Šárko, já opravdu nejsem tak krkavčí matka. Opravdu jsem ráda, když mne syn obejme, když se se mnou mazlí, a tu lásku z něj cítím... to jsem neřekla jen tak, že to někdo chce slyšet, bylo to jediný, co jsem mohla říct, aniž bych si v duchu musela říkat "teď kecáš". :o)
Rodina asi v něčem omezuje každýho, samozřejmě mne někdy zamrzí, když kamarádi pořádají nějakou akci a já nemůžu jít, ale neprožívám to zas až tak dramaticky, ostatně syn nebude pořád malej a konkrétně tohle se časem upraví samo. :o)