Ono fakt hodně záleží i na psychologovi...Byla jsem mimo jiné i u doktorky Krejčířové, ta přivede ke komunikaci i dítě s velkýma problémama, autisty apod..Já jsem sama zírala,co všechno tenkrát z Davida vytáhla..A to mi fakt předem říkal,že jí nic povídat nebude..
A právě ona mi tenkrát říkala,že se pětiletým schválně dávají testy třeba pro sedmiletý,protože ty testy jsou hrozně podhodnocený, odhalí jen silnej podprůměr aže víc než o perfektní odpověď jimjde o reakci,z toho se dá poznat hodně..Je pak na ní, aby se nějak dostala k dítěti,který bude celou dobu jen opakovat:" nevim,nevim"...
A samozřejmě neoznačí hned dítě,který sotva komunikuje a nic moc nezná, za hloupý nebo nezralý..Často tamhraje roli hlavně povaha. Já mám doma docela extrém,Denis je tak komunikativní atak všechno rozebírá,že si ho prej učitelky ve školce často přehazujou jak horkej brambor, nedávno mu schválně četly pohádku o strašně zvědavý holčičce, jestli se pozná a chytne za nos, ale dopadlo to tak,že si teď Ježíška přeje to speciální zrcadlo,co měla ta holčička... To je takový zrcadlo,že když bude chtít něco vědět,koukne do něj a zeptá se:" to bych rád věděl..."-a ono mu na všechno odpoví,případně ukáže..
Rodiče i učitelky v tom asi selhávají... A já se přiznám,že rodiče před ním občas spíš utíkají..
Ale má kamaráda a to je prostě introvert, moc nemluví, odpovědi z něj páčíš, přesto je to moc chytrej a šikovnej kluk.. tohle dobré psycholožka pozná..Měla by poznat i to,že i když dítě v pěti neumí do pěti počítat a nená barvy,tak tam nějakej problém asi bude, buď je dítě zanedbaný nebo nějak jinak nastavený jiným směrem, nevím, ale zase-nemusí to znamenat,že je hloupý,neschopný se to naučit..