Nevím, mám pocit, že se ze mě stává zatrpklá ženská, protože jsem samozejmě nic takového nechtěla, když jsem spolu začínali. Na jednu stranu si říkám, že kromě "toho" je to celkem fajn chlap, na druhou stranu mě mrzí, že to, že jsem s ním zůstala, neocenil. Moc jsem chtěla ještě další dítě/děti, ale on už ne. No a dopadlo to tak, že on má všechno (nás jako rodinu, i svoje milence), já jsem musela slevit ze svých požadavků na partnera i počet dětí. Jsem vypočítává, že to takhle srovnávám? A myšlenky na rozchod mám stále... Měla jsem před těmi dvěma a půl lety odejít, dát si pauzu pár měsíců, ať si ujasním, jestli mi za to stojí...