Jestli to trvá už dlouho, tak vany plné vody, práce, knížky, víno... pomůžou jen na chvilku a navíc se k nim člověk musí tak trochu nutit. To znám.
Mně pomohla jen nutnost, pocit, že musím dělat něco pro někoho. třeba chodit do práce, ale musel tam být aspoň dobrý kolektiv, když mě nenaplňovala.
Jedna známá se nechala léčit (jen ambulantně) snad jen proto, že si řekla, že má krásné děti, že nestojí za to, aby o ně přišla, když se bude trápit. Snad na tom nejsi tak špatně, abys musela brát antidepresiva, ale někdy není zbytí.
Prostě mi přijde, když ten smutek a obavy trvají dlouho, že to chce se jakoby "upnout" k něčemu trvalému. Neumím to napsat,jak bych chtěla.