Je to asi blbý, ale fakt mi pomáhá/nakopne zpátky zjištění, že je na tom někdo mnooohem hůř - nechci aby to vyznělo blbě, prostě vidět něčí jiný skutečný (tj. velký) problémy - zásadní průšvihy se zdravím, s rodinou atp., abych pochopila že moje věci ač se mi zdají dramatický a drsný jsou v podstatě řešitelný a navíc jejich řešení mám v rukou já sama (obvykle v tom že se na ně přestanu tak soustředit a utápět se v nich). Je fakt že já jsem - jak bych to řekla - samolítostivá? jako že si umím namluvit že je mi mě samotné líto.... což je pitomost, akorát to člověka zamotává víc a víc dolů a je důležité se umět od toho odstřihnout.
Např. naši mají jednu kamarádku, občas za ní všichni jezdíme (bydlí nedaleko jedněch příbuzných tak když tam jedem), a jen to že ji vidím, že s ní pokecám mě tak dokáže nabudit a nastartovat, protože to je tak neuvěřitelně optimistická a akční osoba, šije úžasné oblečení, má super vkus na bytový dizajn, skvěle peče a vaří, přitom má s vlastním zdravím velmi těžké potíže (plně invalidní, operace mozku atp), těžce postiženého syna, adoptovanou dceru, ovdověla, bydlí vlastně na konci světa, sama v ohromném baráku....
Nebo když jsem zavítala do cizích krajin a viděla jsem jak lidé v odlišných kulturách fungují s takovým málem, které my bychom považovali za míň než nic a přitom z těch lidí sálá optimismus a chuť do života... v takových chvílích se "srovnám" a ty moje problémy převedu na relativní rovinu a je mi skutečně líp, protože dostanu chuť s těmi svými trably něco dělat