Rózo, tuhle knížku jsem nečetla, znám jen RR. Tam sice před tresty důrazně varují, ale doporučují přirozené důsledky. To, co dělá z trestu přirozený důsledek, je domluva s dítětem, že taková jsou pravidla, tak to bude. Na trestu je nejhorší jeho nepředvídatelnost (ve smyslu co to bude; u přirozeného důsledku všichni ví, co nastane), to, že trestajícím je rodič (u přirozeného důsledku se může rodič odvolat na pravidlo - "přece jsme si řekli, že když... tak...") a to, že nesouvisí s proviněním. Přirozený důsledek je vhodné použít tam, kde se sám nabízí (když budeš házet CDčka na zem, poškrábou se a nebudou hrát - v případě, že to teda pak nebude mrzet ještě další sourozence), tam, kde ho použít nelze, může právě nastoupit nějaká dohoda, ve které dítě předem ví, co nastane (když si budeš bez dovolení hrát s mým telefonem, nebudu ti ho pak 3 dny půjčovat).
Fakt si nedovedu představit, že bych svoje prostřední dítě vychovávala pouze pozitivní motivací. Ono to s ním prostě nejde, neustále zkouší hranice a to, co se stane, když je překročí Kdybych mu řekla jen "miláčku, to se nedělá, nedostaneš smajlíka", tak bych byla k smíchu. Sbohem, respekte.